Náš druhý květnový týden byl plný kultury, od výtvarného umění jsme se posunuli k hudbě, architektuře a tanci. Gotiku na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli v Českém muzeu hudby. Dozvěděli jsme se něco o historii budovy (Víte, že zde byly v hrobce uloženy ostatky Diezenhoferů? A že to byl původně kostel? A potom taky sloužil vojákům?), hráli na nejrůznější nástroje, stavěli gotickou katedrálu z vlastních těl a tančili středověké tance. Můžeme opravdu doporučit!
Vaše 6. A
Tenhle clickbaitový titulek vás s námi nezavede do loděnice ani do akvaparku, ale do Národní galerie. Po předchozích výborných zkušenostech jsme opět zamířili na workshop spojený s komentovanou prohlídkou obrazů ve Veletržním paláci. Naším tématem byla voda z pohledu výtvarného umění. Nejdřív jsme si vyzkoušeli, co s vodou dokážeme my. Jak naředit a namíchat barvy, jak se budou chovat olejové barvy na hladině, jak namalovat pohyb vody. Naše výtvory byly (kupodivu) mokré. A zatímco schnuly, prohlédli jsme si v galerii, jak vodu zachytili na svých obrazech slavní mistři (ti před námi). Bylo to prima.
Osmá B oslavila 1. červen nejprve učením, poté fyzickou prací (na Homolce v rámci projektu Patronáty) a večer kulturou (v Národním divadle). Povedlo se nám získat lístky na představení, které bývá vyprodané čtvrt roku předem (a my už víme proč) – na Erbenovu Kytici. A povedlo se nám sladit výuku dějepisu (kultura 2. poloviny 19. st.) s výukou literatury (romantismus a Karel Jaromír Erben) i s přehlídkou večerních divadelních outfitů. Prohlédli jsme si naši Zlatou kapličku zvenčí i zevnitř, připomněli si její historii, sešli jsme k základním kamenům (a viděli nejen ten z Řípu, ale i kámen ze Slivence) a z terasy pod zlatou střechou jsme se kochali výhledem na Prahu. Křišťálový lustr, Ženíškovu nástropní fresku, Alšovy lunety i Hynaisovu oponu jsme mohli obdivovat zblízka. Ale nejsilněji na nás zapůsobily příběhy z Erbenovy Kytice. M
30. května se páťáci (Adriana Harvánková, Anika Pelíšková, Radek Straka, Kryštof Hais) zúčastnili atletického trojboje, ze kterého si přivezli krásné čtvrté místo. Gratulujeme!
…a cestou tam zpívali, protože exkurze byla laděná nejen germanisticky, ale i hudebně. Kousek od sídla Goethe-Institutu je totiž kostel sv. Vojtěcha, kde hrál na varhany Antonín Dvořák i Josef Bohuslav Foerster a kde vznikla a sídlí Společnost J. B. Foerstera. Bylo to velmi přínosné dopoledne. Olga Černá, Hedvika Boháčová a Ivana Motýlová
Tento čtvrtek si užily naše děti Den bez obalu. Cílem bylo zamyslet se nad tím, že ne na každou příležitost potřebujeme speciální oblečení, zavazadlo nebo věc a můžeme použít cokoli, co doma najdeme. A proto si děti vyzkoušely, v čem všem si mohou přinést své školní pomůcky. Ukázalo se, že mají velmi bujnou fantazii. Přesvědčte se sami. Klára Kadlecová a Iva Suchomelová
Na Šumavě je dolina, v té dolině přehrada Nýrsko a z terasy hotelu Zach kouzelný výhled na obojí. Vláček staví hned u hotelu, takže ze Smíchovského nádraží to do Zelené Lhoty trvá něco přes 3 hodiny, pokud neselže technika. Na lokomotivu jsme štěstí neměli, ale počasí nám navzdory předpovědi přálo. Pět dní strávily obě osmé třídy v šumavském ráji – stačilo natáhnout ruku do okýnka a na talíři se objevil plněný knedlík, knedlík s borůvkovým rozvarem nebo přelitý hamburskou omáčkou. Stačilo natáhnout ucho a ptačí zpěv každého znehybněl v němém úžasu, pokud se zrovna neozvalo z hřiště před hotelem hlasité „Přihrej!“ nebo „Mám!“. Přehazka a fotbal se na hřišti spravedlivě střídaly. Stačilo otevřít oči a jabloňový sad v dálce se přiblížil na dosah a růžově zavoněl. Kdo si dal práci, mohl napočítat 50 odstínů zeleně, o počtu spatřených srn se dodnes vedou spory…
13. května 1923 celou Československou republiku zahalila vlna smutku. Zemřela manželka prvního československého prezidenta Charlotta Garrigue Masaryková.
Narodila se 20. listopadu 1850 v americkém Brooklynu zámožným rodičům a už od mládí se pilně vzdělávala, oblíbila si eseje Francise Bacona a divadelní hry Williama Shakespeara. Její největší zálibou však byla hudba, chtěla se stát profesionální klavíristkou, ale po třech letech si poškodila nadměrným cvičením ruce natolik, že se svého snu musela vzdát. V té době se pohybovala mezi New Yorkem a Lipskem. Právě v Německu se seznámila s Tomášem Masarykem. Měli společné zájmy a názory. Lenka Slívová v knize Charlotta: Žena T.G.M. uvádí, že jejich oblíbencem byl zejména John Stuart Mill a jeho práce Poddanství žen, ve které stálo, že žena a muž jsou si rovni. Souhlas s rovnocenností pohlaví byl v té době však spíše výjimkou. Právě tato kniha zřejmě Charlottě vnukla myšlenku a přesvědčení, za které pak celý život bojovala: aby ženy ve společnosti mohly mít stejné postavení jako muži.
Po sňatku společně žili nejprve ve Vídni a potom v Praze. Masaryk po svatbě z úcty ke své ženě také přijal její jméno Garrigue. Postupně se jim narodily děti: Alice, Herbert, Jan a Olga. Hanička a Eleanor zemřely brzy po porodu. O děti se starali společně, což v tehdejší době nebylo běžné. Charlotta se naučila česky, Masaryk působil v Praze na univerzitě. Oba se rychle zapojili do veřejného života. Z Charlotty se stala česká vlastenka. Oblíbila si dílo Boženy Němcové a Bedřicha Smetany. Působila na ženy v Americkém klubu dam, podporovala rozvoj českého ženského školství a boj za zrovnoprávnění žen s muži se stal jedním z jejích životních úkolů. Zároveň zažívala velká trápení spojená s úmrtím svých dětí a kampaněmi proti svému manželovi (např. spory o rukopisy nebo tzv. Hilsneriáda) a později v době 1. světové války, kdy její muž odešel s dcerou Olgou do emigrace bojovat za vznik Československa, syn Jan narukoval na frontu a dcera Alice byla uvězněna ve Vídni za přechovávání protistátních dokumentů. Charlotta zůstala v Praze sama, sledována a kontrolována tajnou policií. Trpěla depresemi a měla potíže se srdcem. V lednu 1918 musela být hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně. Podlomené zdraví jí zcela vyčerpalo, a tak po vzniku Československé republiky nemohla plnit své povinnosti první dámy a o pět let později zemřela.
Naše škola nese jméno po manželce prvního československého prezidenta od svého vzniku v roce 1933. V roce 1939 muselo být jméno Charlotty Masarykové z názvu školy vzhledem k politickým událostem odstraněno. Na průčelí školy se vrátilo až o 60 let později. V roce 2014 pak byla v naší škole odhalena busta Charlotty Masarykové.
Životní osudy Charloty Garrigue Masarykové si můžete připomenout ve filmu Poslední slovo Charlotty Garrigue Masarykové on-line na stránkách České televize.
Exkurze do Osvětimi, Krakova a Veličky sice proběhla před necelými dvěma týdny, ale v našich hlavách stále doznívá. Důkazem je to, co napsali účastníci zájezdu krátce po návratu. Mohli odpovědět na některou z 5 otázek nebo napsat jakýkoli postřeh. Tady je výsledek. M
… to byl název projektu, který proběhl na naší škole v návaznosti na oslavy Dne země. A to jsme opravdu 2. 5. udělali: vyčistili Chuchli a odpadky, které jsme nasbírali, poctivě vytřídili a uložili do kontejnerů. Do projektu se zapojila celá škola se svými učiteli. První vyučovací hodinu strávily děti ve třídách, zamýšlely se nad odpadem, který produkujeme, zhlédly zajímavý dokument na ČT Edu Pravda o třídění odpadu a diskutovaly o něm. Takto naladěny vyrazily všechny třídy do terénu. Každá třída měla vyhrazen jeden konkrétní sektor, který měla uklidit. A přestože v Chuchli proběhl poctivý jarní úklid před měsícem, pytle se plnily rychle a často je musely nést dvě děti, aby odpadky skončily tam, kam patří. Nebyla to voňavá a čistá práce, ale byla za námi vidět. A doufejme, že ještě nějakou dobu bude.
5. května si žáci 7. a 8. ročníku společně s učiteli, paní místostarostkou Mgr. Markétou Votavovou a zástupci veřejnosti připomenuli události konce 2. světové války a položením věnců uctili památku všech válečných obětí.
