Archiv článků ze dne: 11.3.2019

9.B v Terezíně

Studenti z 9.B si chtěli udělat svou vlastní představu o Terezíně. 28. února se tam vypravili.

Josef II. nechal postavit roku 1890 pevnost Terezín, aby ochránil Prahu. Kterému Pražanu by se to nelíbilo? Pevnost pojmenoval po své matce Marii Terezii. Které matce by se to nelíbilo?  Terezín vypadá při pohledu shora překrásně – cihly a hvězdy a cihly a hvězdy. A řeka Ohře.  Je někdo, komu by se to nelíbilo? Je, a 9.B ví velmi dobře komu a proč.  Těm, kteří se na město nedívali shora, ale byli v něm nedobrovolně: odpůrcům nacistického režimu a Židům, kteří Terezínem buď prošli, nebo tam strávili v nepředstavitelných podmínkách válečné roky.

Poslední únorovou středu si prošli deváťáci nejprve Malou pevnost – ta se brzy z vojenské citadely, kterou každé vojsko raději obešlo, změnila ve vězení.  A nejprve rakouské – viděli i celu, kde byl uvězněn Gavrilo Princip, známý protagonista sarajevského atentátu. Za 2. sv. války se Malá pevnost proměnila v obávanou věznici pražského gestapa. Hodinová prohlídka těchto prostor s výkladem průvodce je smutným svědectvím temných hlubin lidské povahy… Jedinou světlou chvilkou prohlídky je půlkilometrová cesta pevnostní chodbou, pokud je v ní rozsvíceno, a to z bezpečnostních důvodů bylo.  To se na malou chvilku všem uleví, než uvidí popraviště, střelnici, kino a bazén pro nacistické pohlaváry a 4. dvůr, nejhorší ze všech dvorů v Terezíně. Silné chvíle zažívali deváťáci i na pohřebišti před vstupem do Malé pevnosti, kde je mezi Davidovou hvězdou a křesťanským křížem pohřbeno 10 000 lidí.  Na závěr si deváťáci prošli i Velkou pevnost, která se v roce 1941 proměnila v ghetto pro židovské obyvatelstvo. I prohlídka Velké pevnosti, která má dnes spíš charakter tísnivého spícího městečka, byla pro většinu silným zážitkem. V bývalé škole, kde sídlí muzeum ghetta, je velmi citlivým, ale působivým způsobem zpřístupněna expozice „Terezín v konečném řešení židovské otázky“ – stovky kreseb dětí, které prošly Terezínem, fotografie, deníky, dopisy blízkým, hračky, předměty denní potřeby… a v centru koleje, které vedou do Osvětimi a dalších táborů… Deváťáci si všechno ještě jednou připomněli pětačtyřicetiminutovým filmem o minulosti Terezína, potichu si vše prohlédli a jeli do Prahy. Víc než kdy jindy byli rádi a vděční, že jsou doma.

                                                                                                                                          Ivana Motýlová a 9.B

          

Zoo Praha v březnu

V březnu už svítí sluníčko, rodí se mláďata, ale na někoho je ještě moc velká zima, aby se vypravil do zoo, takže tam nejsou všichni, a proto je všechno vidět bez fronty. A Spolek rodičů chuchelské školy zajistil permanentky. Tři třídy – 6.B, 8.A a 9.B – se v pátek 8. března rozhodly všech těchto skutečností využít. A žádná třída nelitovala: sluníčko krásně hřálo, netopýři v indonéském pavilonu poletovali nad hlavami, malý makak si nabíral listem vodu, dikobrazí mládě se choulilo k mámě, tuleni se předváděli. A návštěvníci z Chuchle procházeli zoologickou zahradou, hledali si zvíře, které by adoptovali, a zjišťovali o něm dostupné informace. V pracovních listech se objevovala nejrůznější zvířata. Deváťáci by si adoptovali tygra, kočku rybářskou, lamu, tapíra čabrakového, plameňáka a tanuchu. Osmáci zase medojeda, ledního medvěda, lachtana, bizona, plameňáka a leguána. V 6.B byl zájem o pandu a vlka. Proti gustu žádný dišputát. Uvidíme, jestli k adopci dojde i ve skutečnosti nebo to skončí jen vyplněným adoptivním listem. Ať to dopadne tak či tak, v zoo se všem líbilo.                                                                              Ivana Motýlová, Lenka Kočišová a Pavla Obadalová