Archiv autora: Mgr. Partricie Bošková

6. A – ohlédnutí za měsícem září

BOOKNI SI! Aneb za knížkami do továrny

Ve středu 20. září se třída 6. A zúčastnila akce BOOKNI SI! v MeetFactory na Smíchově. Děti měly možnost samostatného pohybu a výběru aktivit dle vlastního zájmu a přání. Veškeré nabízené dílničky, ukázky a soutěže byly zaměřené na četbu, knihy a fotografii.

V závěru dopoledne jsme poseděli na besedě s úžasnou a charismatickou autorkou paní Lucií Kaletovou, která nám poutavým vyprávěním a vybranými ukázkami představila svou knihu Josefína a bytosti, jež si i některé děti zakoupily a nechaly autorkou podepsat.

6. A

6. A – ohlédnutí za měsícem září

Po strništi bos

Ve čtvrtek 14. září obě šesté třídy navštívily kino Mat, kde pro nás promítali nový český film Zdeňka a Jana Svěrákových – Po strništi bos.

Příběh filmu a dobu, v níž se odehrává, jsme si nejprve přiblížili v hodinách literatury. Děti měly mimo jiné možnost sehrát vybranou scénku před ostatními a zkusit se tak vžít do děje. Díky tomu se pak na samotný film opravdu těšily.

I přes vážnost historických událostí zakomponovaných do příběhu, jsme se všichni dobře bavili.

6. A

ADAPTAČNÍ KURZ – 6. A, 6. B

Soběšín – Masarykův tábor

Ve dnech 25. až 27. 9. se naši šesťáci zúčastnili adaptačního kurzu v téměř romantickém prostředí areálu YMCA v Soběšíně. Skromně vybavené chatky rámované z jedné strany tratí a z druhé řekou Sázavou v nás navodily opravdu trampskou náladu.    Příroda na nás dýchala ze všech koutů. Přes poněkud nevlídné počasí jsme si pobyt opravdu báječně užili. Jídlo bylo vždy skvělé, pestrý výběr; personál milý a ochotný.

Paní učitelky Dana, Marcela, Patricie a Hedvika měly pro děti připravený program (aktivity), chvilkami velmi náročný, ale zábavný a pestrý. Děti neměly šanci se ani na okamžik nudit.

Podzimní sychravé počasí jsme si zpříjemnili v dřevěné klubovně, kde jsme topili v krbu dřívím, které nám ochotně nařezala    a naštípala paní Macháčková.

Na konci kurzu si všichni prošli noční stezkou vstříc druhému stupni. Přestože někteří měli z „bojovky“ trošku obavy, zahanbit se nikdo nenechal!

Obě třídy i paní učitelky se vrátily domů v dobré náladě, vyčerpané, ale plné zážitků a nových poznání …..

 Vaši šesťáci

Zachraňujeme svět před nukleární katastrofou – plánování strategie

 

Přechod bažiny

 

6. A

 

Noční “bojovka”

 

Pakobal – běhali jsme jako paka 🙂

 

Dřevo bylo potřeba

 

Létající koberec

Děti dětem

Skřítci pomocníci předškolákům

Dne 5. dubna vyrazila naše třída (7. B) k předškolákům do MŠ ve Velké Chuchli. Cesta byla krátká, což se nám líbilo. Školka byla jako vždy úžasně čistá a tichá. Po krátkém přivítání jsme se rozdělili do skupin. To byl moc dobrý nápad, protože na každého připadly 2-3 děti, které byly moc hodné a chtivé se něco dozvědět.

Já jsem měl nejdříve děti dvě a jedno se k nám připojilo později. Nejdříve jsme se seznámili, pak jsme si četli, hráli, stavěli domy, počítali, bořili domy a povídali si o škole. Povídání o škole je na začátku trochu stresovalo.

Děti byly moc super. Líbilo se mi, že se umí zapojit do kolektivu a jsou moc a moc šikovné. Jsou to ti nejlepší předškoláci, které znám. Pak už nastal čas loučení….děti si šly pohrát před obědem na zahradu a my jsme zamířili do školy.

Lukáš Breburda, 7. B

Po stopách ekologie

Dne 11. 4. vyjela 8. a 6. třída na výlet na tři místa. První jsme navštívili sběrný dvůr Puchmajerova. Poté malou rodinnou sklárnu v Nenačovicích, kde jsme viděli tavení skla a dostali jako suvenýr skleněný bonbon. Poslední zastávka byla v třídícím centru Chrášťany, kde jsme viděli třídění odpadu. Výlet byl zajímavý a zároveň poučný.

Andrea Šimková, 8. třída

 

 

FILMOVÝ FESTIVAL DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ JEDEN SVĚT

7. března 2017 VIII. a IX. třída navštívila jako každý rok filmový festival Jeden svět – je to festival dokumentárních filmů o lidských právech. Akce se konala v menším kině Evald poblíž Paláce Adria. Když jsme se usadili, přivítala nás zde sympatická slečna, která začala mluvit o celém festivalu a popisovat, v čem vlastně spočívá. Tato akce se týká lidských práv, chudoby a dalších problematik týkajících se naší populace, o kterých každý rok filmaři natočí několik dokumentů. „Tentokrát to budou tři kratší filmy zaměřené na lidskou spolupráci,“ dozvěděli jsme se vzápětí.

První film byl natáčen v Nizozemsku a týkal se klučičí rockové kapely, která má tři členy. Je jim kolem čtrnácti let a takto spolu vystupují již velmi dlouho, díky tomu se z nich také stali velcí přátelé. Kameramani je natáčeli, jak vedle sebe leží na koberci a vzpomínají, jak jejich kapela vznikla a jak se také před půl rokem začala rozpadat. Jeden z nich, Sia, totiž začal trpět depresemi, které mu znemožnily jakékoli vystupování. Možná proto, že se kapela začala dostávat více do podvědomí lidí a stoupala její sláva, on to neunesl. I když on sám říkal, že mu kapela pomohla se z depresí časem dostat a začít opět vystupovat.

Další dokument se natáčel opět v Nizozemí a byl o dívce, která ráda fotografuje a výsledné snímky poté upravuje. Po tom, co je s ostatními lidmi sdílela na instagramu, se její fotografie dostaly velké oblibě. Jejích výtvorů si po čase začalo všímat více a více lidí, když se dokument natáčel, těch lidí bylo dokonce 7 000, což není zrovna nejméně. Kdyby chtěla, mohla by si za to slušně vydělat, ale nechce, aby byl její koníček komerční. Ve filmu bylo vidět pár jejích upravených fotografií a mně osobně se asi polovina z nich velmi líbila.

Poslední dokument byl z Nikaragui, státu v Střední Americe, a byl o jedenáctiletém chlapci, který se zajímá o rostliny. Žije se svými rodiči a kamarády ve velké chudobě, kde lidé mají jedinou možnost si vydělat tím, že obdělávají veliké pole s cukrovou třtinou. Tato práce je však velmi namáhavá a člověk při ní snadno dostane úpal, jelikož celou dobu pracuje venku, kde v okolí není dostatek pitné vody. Otec tohoto chlapce na poli jako každý zdejší dospělí také pracoval, ale odnesly to jeho ledviny, které téměř selhaly, a pravděpodobně se z toho už nikdy nedostane. Jedenáctiletý kluk by tedy rád v budoucnu pracoval jinak. Přál by si mít vlastní farmu, kde bude pěstovat všechny plodiny, samozřejmě kromě cukrové třtiny. A tak to má být, jelikož každé dítě má právo na to si vybrat budoucí povolání takové, jaké si přeje.

Po zhlédnutí všech dokumentů jsme se o nich chvíli bavili a mohli se zeptat na věci, které nám nebyly jasné. Myslím si, že to bylo opět povedené, jako i všechny předešlé roky.

Oliver Bukovianský, IX. třída

Na stejné projekci, jenom v jiném kině, byli i žáci sedmých tříd. Žáci šesté třídy se účastní festivalu Jeden svět ve čtvrtek 9. března 2017.

Olympiáda z českého jazyka

Olympiáda z českého jazyka

Dne 7. února 2017 jsem se společně s Lucií Procházkovou zúčastnil obvodního kola olympiády z českého jazyka. Vše se konalo v DDM (Dům dětí a mládeže) Prahy 5, přičemž prezence začala v 8:10. Reprezentovali jsme naší školu, kterou asi není třeba představovat.

Po tom, co jsme byli zařazeni do tříd dle kategorií, nám porotci oznámili, jak bude olympiáda probíhat. Dozvěděli jsme se, že nás všechny čeká nejprve test z gramatiky a například skladby slov a po cca desetiminutové přestávce sloh na zatím neznámé téma. Na jednotlivé části budeme mít jednu hodinu.

V první části olympiády se vyskytla otázka, na kterou snad nikdo ze zúčastněných, kterých bylo kolem dvaceti, neznal odpověď. Zadání znělo takto: Vysvětlete, co znamená slovo partaj. Po ukončení testu nám porotci řekli, ať zvedne ruku ten, kdo odpověď znal. O les rukou se opravdu nejednalo, bylo jasné, že se s tímto výrazem nikdo nikde nesetkal. Další z otázek, jenž jsem si zapamatoval, spočívala v tom, abychom tato slova: jeden – jediný – jedinečný uvedli ve větách tak, aby mezi nimi byl patrný jasný rozdíl.

Když nám po pauze porotci rozdávali zadání slohu, trochu jsem se obával tématu, na tom totiž velmi záleží. Ale to bylo vcelku dobré a myslím si, že vyhovovalo všem: Co očekáváme od letošního roku.

Po dvou dnech jsme se dozvěděli výsledky: Lucie skončila na 13. místě a já na 3. Myslím si, že náš výsledek je moc pěkný a uvidím, jak dopadnu v krajském kole, do kterého jsem postoupil. Tam to už tak dobře nevidím, ale nechám se překvapit, co kdyby…

Oliver Bukovianský, IX. třída

 

Ráda bych zde poblahopřála Lucce a Oliverovi za jejich skvělá umístění. Jsme na ně náležitě hrdí 🙂

A tobě, Olivere, přejeme v krajském kole hodně štěstí. A nezapomeň – tvé slohy jsou výborné, takže si poradíš s jakýmkoliv tématem 😉

Patricie Bošková

Tradiční vánoční dílny

 

Dnes – 13. prosince – ve škole proběhly vánoční dílny. Děti si zde vyráběly výrobky, které budou za týden vystaveny u příležitosti vánočního setkání. V dílnách se vyráběly například stromečky z látky a korálků, svícínky, vánoční skřítci, zvířátka z ořechů, vánoční mýdla, andílci, hvězdy a hvězdičky… . Některé z výrobků se dokonce šily na šicích strojích.

Já jsem byl jako pomocník v dílně u paní učitelky Obadalové, kde si děti vyráběly navlékané stromečky z látky a korálků. Byla to celkem dobrá dílna. Myslím, že každý je se svým výrobkem spokojen a že jsme si dílny náležitě užili.

Šťastné a veselé svátky Vám za 9. třídu přeje Petr Jiříček.

Fotogalerii najdete v pokračování článku.
(Pokračování textu…)

Jak osmáci truhlařili

Naše tří20160530_122959da chodila tento školní rok na Střední školu uměleckou a řemeslnou na Zlíchov. Chodili jsme tam každý druhý nebo třetí týden v měsíci. Na starosti nás měli učitelé odborného výcviku oboru truhlář, kteří nám se vším poradili. Na každé hodině nám ukazovali jiný způsob jak ze dřeva vyrobit něco užitečného. Svícny, krabičky, slony, kosatce atd.  Výrobky jsme si poté odnesli domů.

Myslím, že to pro nás byla docela dobrá zkušenost. Sice jako holka mám vybraný jiný obor, ale tato škola je určitě fajn pro někoho, kdo chce být truhlářem nebo třeba kovářem.

Eliška Spáčilová, 8. třída

 

(Pokračování textu…)