Archiv autora: Mgr. Ivana Motýlová

Deváťáci už vědí o jaderném odpadu téměř vše

V úterý 17. 12. 2019 navštívila 9. třída v rámci výuky chemie informační centrum Správy úložišť jaderného odpadu (SÚRAO).
Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o zdrojích energie v České republice i ve světě.
Nezbytným zdrojem je jaderná energie. Velkým problémem je radioaktivní odpad. Správa úložišť zajišťuje bezpečné ukládání radioaktivního odpadu a plánuje  vybudování hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Informace o této problematice jsme získali ze zajímavé prezentace, interaktivních panelů a z besedy.
Při návratu následovala prohlídka nádherné vánoční výstavy pod Betlémskou kaplí, vánoční trhy na Staroměstském náměstí  a procházka vánoční Prahou přes Karlův most. Lenka K

Přihlášky na střední školu

Vážení rodiče, předvyplněnou přihlášku na střední školu a pokyny, jak postupovat, najdete v následujících odkazech. Přejeme šťastnou ruku při výběru i vyplňování. A hlavně štěstí (podpořené pořádnou přípravou) při zkouškách. M

 

přihláška pro uchazeče z 5., 7. a 9. tříd (včetně IZO školy a předmětů): zde

informace pro rodiče žáků z 9. třídy: zde

informace pro rodiče žáků z 5. a 7. tříd: zde

 

 

Síla lidskosti

Tak se jmenuje film o muži, který před začátkem 2. světové války zachránil v Československu 669 dětí židovského původu, jimž našel adoptivní rodiče ve Velké Británii. Jmenoval se Nicholas Winton. Na film, který pro školy promítali v radotínském kině 12. prosince, navazovala beseda o filmu a siru Wintonovi s dramaturgem Zdeňkem Tulisem. Velkou sílu lidskosti pocítili na vlastní kůži naši osmáci a devátá třída.

(Pokračování textu…)

Úterní dopoledne bylo vánoční a dělné

V polovině prosince se každoročně celá škola promění v jednu velikánskou vánoční manufakturu a děti vyrábějí vánoční dárky a dárečky.

Letos to bylo v úterý 10. 12. a vznikaly papírové hvězdy a ozdoby, vánoční přání, jmenovky na dárky, balicí papír, stromečky v nejrůznějším provedení, ať už 3D stromeček z bavlnek nebo 2D z papíru či na dřívku a nechyběli ani andělíčci z těstovin, sobi vystrkující parohy z hrnečku, ale i sobi s parůžky z větviček, hvězdy z korálků a svícny na vánoční stůl. A možná že někdo najde pod stromečkem i na stroji ušitou klíčenku.

(Pokračování textu…)

Mikuláš nezapomněl

Není jasné, jak to všechno stihne, ale je jasné, že Mikuláš nikdy nezapomene a přijde se vždycky podívat i na děti v chuchelské škole. Možná proto, že tak hezky zpívají a přednášejí. Byl tady i letos. Pochválil, vyslechl, podaroval, a protože dobře ví…,  dal pokyn těm správným členům svého doprovodu a na dětských tvářích se objevil dotek nebe nebo pekla. M

 

Sametové vzpomínky 5x

Listopad už skončil, je 1. prosince a začíná advent a těšení na Vánoce. Pokud ale rádi vzpomínáte, můžete si zalistovat některým z pěti sborníčků Sametových vzpomínek, které vznikly v rámci listopadového projektu Něžná revoluce.

Možná že vás naše knížečky inspirují k dalším vzpomínkám – třeba na to, jak se slavily Vánoce dříve.

Sametové vzpomínky_7A

Sametové vzpomínky_7B

Sametové vzpomínky_8A

Sametové vzpomínky_8B

Sametové vzpomínky_9A

 

Možná že vás naše knížečky inspirují k dalším vzpomínkám – třeba na to, jak jste prožívali listopadové události vy a vaši blízcí. Možná se vám vybaví některá z těchto vět…

Jestli se dnes konečně něco nestane, tak už nikdy. Zvuk „cinkajících klíčů“ nikdy nezapomenu. … Ze soudružek učitelek se přes noc staly paní učitelky.  „Nespouštěj své věci z očí, nebo po nich zloděj skočí“. Banány jsem asi nikdy neměla, protože mí rodiče by nikdy za žádnou cenu nešli stát frontu na nic.

 

Možná že vás naše knížečky inspirují k zamyšlení, co školní projekty mohou přinést dětem a jestli to je či není málo. Osmáci na toto téma napsali…

 

 „Díky projektu jsem se naučila něco o době, ve které žili moji rodiče a prarodiče.“

„Projekt Něžná revoluce mi ukázal, jak doba před rokem 1989 vypadala.“

„Dozvěděl jsem se, jak si děti v době komunismu hráli.“

„Prošel jsem si trasu tehdejší demonstrace z Albertova na Vyšehrad a dál na Národní třídu.“

„Teď už si dokážu představit, jak to dřív chodilo ve škole.“

„Vím, že si mám vážit svobody.“

„Vždy jsem věděl, že byla Sametová revoluce. Nevěděl jsem však, jak šly události po sobě a co se kdy přesně odehrálo. Teď už to vím.“

„Přednáška kněze pana Malého mi pomohla na celou věc pohlédnout pohledem obyčejného člověka.“

„Dozvěděl jsem se dost informací o době komunismu, ale i nové věci o své rodině v rámci psaní rozhovoru s pamětníkem.“

„Bavily mě retrohry s patrončaty.“

„Díky projektu jsme se mohli alespoň částečně vcítit do života lidí, kteří v té době žili.“

„Retrohraní jsem si fakt užil. Hráli jsme céčka a skákali gumu. Tyto hry jsme naučili hrát i naše patrončata.“

„Dozvěděl jsem se něco o důležitých osobnostech té doby.“

„Po rozhovoru s pamětníkem si vážím toho, že může vycestovat nebo si kupovat, co chceme a potřebujeme.“

„Dozvěděl jsem se, v jakých autech se tehdy jezdilo.“

 

Možná že patříte mezi ty, kteří náš projekt podpořili. Děkujeme.

 

        Ivana Motýlová, Patricie Bošková, Kateřina Nedomová, Tomáš Hromádka, Lucie Krpatová, Tereza Kliková a žáci 7. 9. tříd

 

 

 

 

Totalita

V pátek 15. 11. jsme se s naší a zájemci z osmých tříd vydali po 4. vyučovací hodině na Karlovo náměstí na multimediální výstavu Totalita.

Výstava začínala ve 13 hodin. Chvilku před začátkem představení jsme se přesunuli před kupoli. Ano, výstava se konala v obrovské nafukovací kupoli, která byla plná lehátek. Před kopulí byla fronta, ale netrvalo to ani 10 minut a už jsme byli vevnitř. Bohužel všechna lehátka už byla obsazená, tudíž jsme si museli sednout na zem. Výstava byla promítána na „strop“ kopule. Bylo to moc hezky zpracované i slovem doprovázené.

 Filmová projekce zachycovala české dějiny od roku 1939 do současnosti, dobu, kdy ještě v naší (tehdy Československé) republice vládla totalita. Představení trvalo asi 20 minut. Když projekce skončila, všichni jsme se pomalu odebrali zpět na vzduch.

Jen co jsme vyšla ven, tak se mě nějaká paní s malým filmovým štábem zeptala, jestli by se mnou mohla udělat rozhovor. Samozřejmě jsem neodmítla a snažila se odpovědět na všechny otázky, které mi položila.

 Výstava se mi moc líbila a jsem ráda, že jsem ji viděla, protože jsem si díky tomu dokázala mnohem lépe představit, jak to tenkrát vlastně všechno bylo.

Lucie Pospíchalová, 9.A