Lyžařský výcvik 20. 2. – 24. 2. 2017

Poslední únorový týden se žáci čtvrtých tříd zúčastnili lyžařského výcviku na Benecku. Osobní reflexi celého pobytu zapsal a také jej zhodnotil žák IV. A třídy Avishai Goldin:

20. 2. jsme vyjeli na lyžák. Jela tam 4. B, 4. A, pár dětí z 5. A a jedna holka ze třetí třídy. Náš autobus měl tmavá skla z venku, ale zevnitř jsi mohl vidět ven. Byl to zvláštní pocit. V autobuse jsme museli čekat asi půl hodiny, ale mně to moc nevadilo, protože jsme mohli mávat maminkám a tátům a sourozencům a mazlíčkům, strýčkům a dědečkům, i když nás neviděli. Jejda, zapomněl jsem napsat babičkám 🙂 

Cesta trvala přes dvě hodiny. Přijeli jsme a všechno jsme si odnesli. Rozdělili jsme se na pokoje. Naše číslo pokoje bylo 110, spali jsme v něm já (Avi), Maty, Dan K., Vojta, Kuba M., Tobi. Ze začátku jsme neměli dobré body za úklid, ale pak se to zlepšilo. Dali jsme si oběd a šli se rozdělit do lyžařských skupin. Já jsem byl v druhé, což byla asi nejlepší varianta, protože tam byl i Tobi a Dan. Pak ze třetí skupiny k nám postoupil i Maty! To jsem měl teda štěstí. Náš tým se jmenoval „Penguini“. Náš instruktor Marek byl borec a uměl Pogbu. Nejvíc se mi líbilo lyžování a večerní program. Nejlepší hra byla tichá pošta. Z normálních vět vždycky vyšlo něco hodně divného, ani nebudu psát co.

Lyžování bylo skvělé, hlavně skákání. Nejlepší bylo, když jsme měli volnou jízdu. Jezdili jsme na Kejnosu, tak se jmenuje ta sjezdovka, která je červená. Chtěli jsme jet i na černou, ale Marek nám to nedovolil.

Jeden večer byla disco party! Já jsem na party diskotéce breakdancoval a šlo mi to. Vždycky jsem rád tančil, ale nikdy jsem nechodil na žádný taneční kroužek, všechno jsem se učil sám. Poslední den pro nás instruktoři a učitelé připravili překvapení. Museli jsme si pro to dojít nějaký ten kilometr, ale to vůbec nevadilo. Co bylo to překvapení? Snowtubing! Je to taková nafukovací pneumatika, ve které sedíš a přitom jedeš na ledu hodně rychle. Po snowtubingu jsme si mohli každý něco koupit. Pak jsme šli zpátky do hotelu, zabalili si, čekali a přitom hráli tichou poštu a taky jsme hráli hru na kočku. Hraje se to tak, že se vybrala první kočka, ta k někomu přišla a snažila se ho rozesmát. Pak jsme odjeli. A u školy nás čekali rodiče. Bylo to super! 9 a ¾ z 10.