Škola v době “po tiskovce”

Ze dne na den se tikot školních hodin zastavil, nám, našim žákům i jejich rodičům se radikálně změnil denní režim a každodenní běh věcí. Vše, na co jsme byli zvyklí, se najednou vytratilo, nastal čas koronavirový. Čas podivný, čas hledání i čas výzev pro všechny zainteresované.

Ministerstvo mlčí, hledáme tedy cestu sami, nastavujeme první pravidla. Začátek samozřejmě není ideální, také chvíli patříme mezi “zahlcovače”. Během 14 dnů několikrát vysíláme k učitelům mnoho signálů, pokynů, jak zadávat učivo, které zdroje používat, kterak hodnotit, či spíše nehodnotit, ale poskytovat zpětnou vazbu. Systém se ale brzy ustálil, učitelé s dětmi a jejich rodiči komunikovali přes e-maily, telefony, přes aplikace What´sApp, Messenger, starší žáci v Komensu.  Osmá třída ověřovala on-line výuku přes aplikaci Zoom a šestá třída poznávala prostředí Microsoft Teams, sedmá A a část osmáků využívala jazykové videohovory na Messengeru. Učitelé nacházeli klady i zápory tohoto způsobu výuky.

Na konci 3. čtvrtletí jsme prostřednictvím dotazníku pro žáky 2. stupně získali řadu cenných informací o fungování naší distanční výuky. Podařilo se nám vtáhnout do vzdělávání na dálku 345 žáků na 1. i 2. stupni a provázet je na cestě za vzděláváním. To hlavní, co nám všem chybělo a na co se všichni nejvíce těšíme, je živý, partnerský kontakt s dětmi, který je naprosto nenahraditelný.

Od 11. května se do školy postupně vraceli žáci 9. ročníku, aby se připravovali na přijímací zkoušky, poté devět tříd prvního stupně. Nakonec se vrátili i žáci osmých ročníků na výuku hlavních předmětů, Na konzultace s třídními učiteli přišli žáci šestých a sedmých tříd.

Ráda bych poděkovala paní zástupkyni, paní hospodářce, všem vychovatelkám a asistentkám, které docházely do školy v době nouzového stavu, pravidelně se střídaly, aby organizačně zabezpečily alespoň základní provoz školy.

Děkuji vedení Úřadu městské části Velká Chuchle za vstřícnou podporu a pomoc při zvládání tak neobvyklé situace.

Na závěr si nechávám vřelé poděkování učitelům a rodičům, kteří se na dobu distanční výuky ocitli na stejné lodi. Učitelům, ti jako lodivodové navigovali svou flotilu správným směrem,  a rodičům, kteří museli často zabrat u kormidla a někdy i u vesel. Děkuji, že jste ve svých rolích obstáli a své lodě, ač často kymácející se a občas s nějakou tou vodou v podpalubí, dovedli do klidného přístavu, v němž začneme žít náš “normální” všední život.

Přeji všem krásné léto.

Mgr. Eliška Jančíková