Za Járou Cimrmanem do Jizerských hor

Pod tímto názvem právě probíhá škola v přírodě osmé třídy (17. – 22. května 2015), ze které vám přinášíme aktuální zpravodajství.

hejnice005.jpgMístem pobytu šestnácti žáků, paní učitelky Kočišové, pana učitele Hromádky a paní zdravotnice se na pět nocí stal penzion Ferda v místní části Ferdinandov jizerskohorského městečka Hejnice. Tam jsme se vypravili tentokrát netradičně v neděli krátce po obědě. Ukázalo se, že šlo o prozíravý tah, protože cesta autobusem Student Agency do Liberce a následná jízda vlakem s přestupem v Raspenavě uběhla velmi rychle. Pak jsme všichni nasadili batohy na záda a pokračovali pěšky do kopce k jmenovanému penzionu Ferda. Zde nás přivítal pan správce, jehož přístup – kde nic není problém – nás mile překvapil. Po ubytování a skvělé večeři (pečené kuře s bramborem) ještě zbyl čas na večerní sportování ve formě vybíjené a těšení se na věci příští, na následující dny. Účastníci školy v přírodě dostali cestovní deníčky, kam si mohou zapisovat své zážitky, lepit obrázky. Současně byla hned úvodem vyhlášena hra o co největší počet získaných razítek otištěných v deníčku.

Ráno nás v Jizerských horách přivítalo azurovým nebem, sluníčkem, zpěvem ptáků a neuvěřitelným tichem. Pan správce připravil snídani ve formě švédského stolu, takže si vybral opravdu každý. Na pondělí byl naplánován celodenní výlet na nejvyšší horu české části Jizerských hor – Smrk (1124 m. n. m.).

hejnice027.jpgVyšli jsme krátce po snídani vstříc dalším dobrodružstvím. Přes Hejnici jsme podél hraniční řeky Smědé pokračovali do obce Bílý potok, která je v zeměpisných příručkách označována jako nejdeštivější obec v České republice a neoficiálně přezdívaná jako “nočník Evropy.” Cestou jsme viděli, že následky velké povodně, která zde řádila v roce 2010, nebyly ještě definitivně odstraněny. Navíc koryto řeky Smědé v Bílém potoku změnilo směr, čímž musely být upraveny zdejší komunikace ale také turistické značení. Turistické značení je vůbec slabinou celé zdejší oblasti, jak jsme se po celý den přesvědčovali. Celá oblast byla v nedávné době přeznačena, na což ale bohužel neupozorňují ani směrové a informační cedule a problém je i s mapami staršími třech let. Z Bílého potoka jsme stoupali po žluté značce krásným bukovým lesem až k vyhlídce na Paličníku (944 m. n. m), kam jsme vylezli po žebřících. Výhled byl odsud nádherný, počasí nám opravdu vyšlo. Odsud jsme mírně klesali do údolí až ke státní hranici s Polskem a k pramenu Jizery. Čekal nás výstup po Nebeském chodníku až na Smrk. Na schodech do nebe jsme se mnozí hezky opálili. Volně přístupná rozhledna na Smrku byla dalším bodem našeho dnešního programu. Většina účastníků výletu si užila nejen krásný výhled, ale i otiskla pamětní razítko do deníčku. Pan učitel Hromádka vyprávěl o tom, jak vrchol Smrku tvořil hranici mezi třemi historickými celky Zemí koruny české – Čech, Slezska a Lužice a současně se zde nachází rozvodí mezi úmořími Baltského a Severního moře.hejnice052.jpg

hejnice2010.jpgNásledující cesta ze Smrku směrem k penzionu se těžko popisuje. Mnozí ji nazvali Pochodem smrti, jiní zase Bermudským trojúhelníkem. Jisté je jedno, vlivem špatného značení, jsme si několik kilometrů zašli. U Streitova obrázku nás zachránil pán v automobilu, který nám poradil zkratku přes cyklistickou stezku. Odsud jsme se přes rozcestí u horské chaty Hubertky dostali zpět do Bílého potoka a značně unaveni došli k penzionu. Zde nás čekala báječná brokolicová polévka a výborné rizoto, Všichni si zaslouží velkou pochvalu, cestu zvládli s nadšením, bez protestů. Náročný výlet si prostě všichni užili!

hejnice003.jpgÚterý je pro nás odpočinkovým dnem – dopoledne jsme strávili doplňováním deníčků, zeměpisným a chemickým okénkem, referáty o vrcholech Jizerských hor a o Hejnici a při hře, kdy úkolem bylo jakýmkoliv způsobem (třeba od místních obyvatel) zjistit odpovědi na patnáct otázek. Po obědě půjdeme na kratší výlet do Lázní Libverda.

Fotogalerii najdete níže.